TETČICKÝ MLÝN I tento vodní mlýn byl, jako skoro všechny ostatní na toku Bobravy, mlýnem panským. Vystavěn byl pod hrází Tetčického rybníka, jenž byl ve své době největším rybníkem na Rosicku. Tento TETČICKÝ MLÝN R. 1930 rybník měl rozlohu 45 ha a v roce 1752 bylo z něj vyloveno 180 kop (10800 ks) kaprů. Rybník vystavěl kníže Přemek Těšínský někdy okolo r. 1460 a zrušen byl r. 1826. První písemná zmínka o mlýnu je z roku 1464, kdy jeho prodej (spolu s panstvím) byl zaznamenám do Zemských desk. Střídali se panští majitelé i mlynáři – nájemci. Není jednoduché se jich dopátrat všech a zdá se, že pro účel tohoto informativního textu to ani není potřebné. Díky publikaci pana Karla Mejzlíka "Tetčice", lze si mnohé podrobnosti o místopisu Tetčic a tudíž i mlýna přečíst přímo tam. S jeho svolením vybírám pár jmen a letopočtů, k nimž se on dopátral v matrikách. V roce 1648 byl mlynářem v Tetčicích Tomáš Kopřiva, později Martin Dvořáček, Tomáš Pražák, Jan Pražák… V roce 1723 to byl Pavel Míčka, v roce 1750 na mlýně končí Martin Blažek a nastupuje mlynářský rod Procházků. Rosická vrchnost pronajímá mlýn na 6 let Karlu Procházkovi. Ten se ožení, s manželkou Annou má syna Františka, ale v roce 1755 zemře. Vdova Anna se znovu provdá, Tetčickým mlýnem prochází nový manžel vdovy Anny Procházkové – Václav Netroufal, avšak i ten záhy zemře. Vdova Netroufalová, předtím Procházková, však v roce 1757 mlýn kupuje od vrchnosti a z nájemce se stává vlastníkem. V následujících letech se opět střídají krátkodobí nájemci, až v roce 1773 přebírá mlýn syn Karla Procházky (I.) František, který mezitím dospěl. Od tohoto data je mlýn v majetku rodiny Procházků až do roku 1934. Poslední majitel z Procházků se jmenoval stejně, jako ten první – Karel (II.) V roce 1926, za jeho mlynaření mlýn vyhořel, ale pro následující sezónu 1927 už byl zase opraven a plně funkční. Podle soupisu vodních děl z roku 1930 byl mlýn vybaven Francisovou turbínou a na velkém spádu 6 m dával podle vydatnosti přítoku výkon od 6 do 24 HP (ks), což bylo, na zdejší poměry, opravdu hodně. Kromě toho byl mlýn vybaven plynosacím motorem pro období nedostatku vody. V roce 1934 prodal mlýn Karel Procházka (II.) mlynářské rodině Drápalů, pocházejících ze mlýna v Rybníkách. Kupcem byl Jan Drápal, který zde potom hospodařil spolu se svým synem Bohuslavem (I.) až do roku 1952, kdy byl mlýn zrušen. Mlynář Jan Drápal se dožil požehnaného věku 92 let. Následující Bohuslav (II.), ačkoliv také mlynář, musel pracovat na pile v Tetčicích. V jejich mlýnu měl sklad podnik Zelenina, později zde byla zřízena míchárna krmiv pro dobytek. Od roku 1969 fungovala budova mlýna jen jako sklad výkupu obilí. Po roce 1989 byl mlýn vrácen majitelům a syn Roman z další generace Drápalů navázal na míchárnu krmiva a vybudoval zde výrobnu krmných směsí pro zvířata. Je to tudíž jediný mlýn na Bobravě, který dodnes pracuje alespoň v příbuzném oboru, i když pohon už nezajišťuje vodní tok, ale přívod elektřiny. VYHOŘELÝ TETČICKÝ MLÝN TETČICKÝ MLÝN R. 2013 R. 1926 Omické rybníky a jejich vodní díla Pod Tetčickým mlýnem míří k Bobravě od severu vody dvou potůčků. Pramení pod vrškem Šíp, nemají jméno a v suchých obdobích ani do Bobravy nedotečou. Bobrava pak směřuje dále k bývalému statku "Dvorek" (Golhof, Goldhof). Po levé straně toku, ještě před Dvorkem, je na starých mapách uvedeno vodní dílo – může to být pila, ale některé prameny uvádějí, že právě zde byla kdysi papírna a později prachárna. Jiné prameny posouvají dávnou papírnu a prachárnu až do lokality Dvorek. Následují bývalé tři omické rybníky, jež byly značeny Horní, Prostřední a Dolní. Proč se ve stati o mlýnech zabývám i papírnou a prachárnou? Byl využit vodní pohon Bobravou a navíc – obě vodní díla jsou v podstatě mlýny. V papírně se pro výrobu používá rozemleté směsi dřeva, vody a textilu. V prachárně, sloužící k výrobě střelného prachu se také mlely potřebné suroviny, jako ledek, síra a uhlí s vodou. Podíváme se nyní na jednotlivé mlýny a vědomosti o nich, publikované v různých pramenech. Papírna pod Omicemi Při prohlížení matrik lze narazit na několik záznamů, z nichž je potvrzeno, že pod Omicemi existovalo zaměstnání "papírník". Jsou to jména Feczker, Foght, Entlicher a další, která se v matrikách vyskytují mezi roky 1686 a 1717. Je pravděpodobné, že papírna byla založena majitelem rosického panství Ruppertem Hausperským, když panství v roce 1684 získal. Uvádí se, že mohla vyrábět papír i pro tiskárnu v Kralicích, které jsou vzdáleny necelých 20 km a samozřejmě pro majitele Hausperského, pána na Rosicích. Kdy zanikla, není známo, stejně tak, jako přesné umístění této výrobny. Jasné je, že to muselo být v těsné blízkosti toku Bobravy, aby bylo možno využít vodní zdroj, nezdá se tedy, že to bylo přímo v panské osadě Dvorek, nýbrž nejspíše mezi Tetčickým mlýnem a Dvorkem, tam, kde vodní dílo uvádí mapa z I. voj. mapování (1764-83) a tedy tam, kde polní trať "U papirne" uvádí ještě i indikační skica Tetčice z roku 1825, když je trať zmíněna i v tereziánském katastru z roku 1754. Prachárna pod Omicemi Údaje o prachárně pod Omicemi jsou poněkud obsáhlejší, než ty o papírně, zejména však o jejím zániku. Prachárna je výrobní komplex na výrobu střelného prachu. Výroba probíhá tak, že se mele ledek, uhlí a síra – to se smíchá s vodou na kaši, aby došlo k dobrému promísení. Směs se pak suší a drolí. Tyto výrobny byly nejprve panské a pak i soukromé, do doby než stát převzal monopol na tuto výrobu. V prachárně pracovalo několik zaměstnanců a později tam fungoval i vojenský dozor. V roce 1758 vrchnost pronajímá prachovnu na dva roky Ant. Hofmanovi, "pulwermacherovi" (mistru prachařskému) z Tetčic. Tato prachárna se měla nacházet v objektu "Dvorku", tehdy zvaného i "Jalový dvůr", s tím, že bude používat ubytovacího objektu po zaniklé papírně. Nejde mi moc do hlavy umístění prachárny do objektů hospodářského dvora s několika budovami, spíše bych se přikláněl k umístění v polní trati U papirne, vzdálené od dalších obydlí. Na staré mapě polesí Bučín z r. 1764 (jak se uvádí v publikaci O. Londýna "Omice") je zakreslen "Obere Pulwer Mühl" (Horní mlýn na střelný prach) a toto umístění odpovídá staré papírně lépe. Navíc zjišťuji, že naopak, na mapě II. voj. mapování (1836-52), je přímo pod hrází Horního rybníka označen Pulwer Mühl, což může vypovídat i tom, že tyto mlýny mohly být dva nebo byl ten první-horní později přesunut na místo, kde předtím – pod hrází Horního rybníka – byla jen panská pila. Každopádně, na mapě z roku 1852 je mlýn na střelný prach vyznačen pod hrází Horního rybníka a navíc tam i popsán vrchnostensky už v roce 1755. Jako jména mistrů prachařů lze uvést Jana Prachaře, Františka Štěpánka a jeho syna Matěje, tovaryše Klímu z Rosic a na závěr i Karla Karbana, za jehož působení prachárna skončila obrovským výbuchem. Stalo se to v roce 1853, tedy nedlouho předtím, než by prachárna zanikla při stavbě dráhy do Zastávky nebo z důvodu, že si stát výrobu výbušnin převáděl do svých továren, přímo řízených. V podzimní sobotu, už po práci, zůstali na prachárně pouze dva vojáci, kteří dohlíželi na výrobu – bratři Krejčové. Asi kolem 8 hod. večer se vzňalo, prý od kamen, asi 10q střelného prachu a roztrháno bylo všechno v dosahu, včetně budov i vojenské patroly. Výbuch byl tak veliký, že u omického pudmistra (starosty) spadla ze stolu lampa a vdolky k večeři se rozkutálely po celé kuchyni. Na místě bývalé prachárny byla postavena myslivna a hájovna, tomuto místu se i dnes říká U prachovny. I tato hájovna už je zrušená. Bučínský mlýn Je dalším z panských mlýnů na Bobravě, již dávno rozpadlý. Situován byl pod hrází Dolního rybníka pod Omicemi, tedy v místě, kde dnes zatáčí silnice Radostice – Tetčice před kamenolomem doleva. Byl menší, než ty předchozí (Rosický a Tetčický) a také se mu říkalo "Mlýnek". Kdy byl mlýn postaven, jsem nikde nenašel. Nejstarší záznam o mlynáři nese jméno Alexandr Loupal z r. 1664, další Martin Bělka, Kašpar Vajnperk, Pavel Procházka (1707), Jan a František Holomesch, a mnozí další, až se v roce 1814 dostaneme k Janu Ratkovskému, který byl v té době cechmistrem Rosického cechu živnostenského. Po vypuštění rybníků (1853-1855) se z nedostatku vody mlýn nuceně zastavil. Jako mlýn byl objekt zrušen a používán coby pobočná kancelář Rosického velkostatku. Poslední mlynář Oujezdský byl jmenován panským drábem (dozorcem), aby mu byla zachována obživa. Sídlil stále na Mlýnku, který sloužil od roku 1898 jako ubytovna vysloužilých panských deputátníků a také jako obydlí sezónních zemědělských dělníků ze Slovenska. Po bývalém mlynáři Oujezdském bydleli na Mlýnku ještě dráb Man a šafář (řídil práci čeledi) Leopold Krejčí. Další šafářové pak sídlili na Dvorku. Zajímavostí je, že naproti Mlýnku bývala dřevěná hospoda, podle posledního majitele zvaná "U Hadraby". V souvislosti se stavbou železnice byla hospoda odstraněna. Protože formani a pocestní, projíždějící okolo, byli na hospodu zvyklí, čepoval kořalku bývalý mlynář, dráb Oujezdský. 9. července 1927 k poledni zasáhl Mlýnek blesk, zapálil střechu. Od té doby byl Mlýnek ponechán svému osudu a pomalu se rozpadal. Nedaleko tohoto bývalého Bučínského mlýna, směrem zpět k Tetčicím, po levé straně, bývala hájovna, podle hajného zvaná "Košařova". Ta byla zbořena v roce 1944 a nahrazena tou nynější, zvanou "Obrava". Naproti ní využívala toku Bobravy vodní pila. Oprava: Do první části textu o údolí Bobravy (duben 2014) se vloudila chybka. Prosím, smažte si část věty: "Hned za Tetčickým mlýnem přibírá Bobrava potok Říčanský". Tato slova do textu nepatří a byla z kopie špatně vymazána. Správný text: Hned za Tetčickým mlýnem pokračuje Bobrava údolím mezi Bučínem a statkem "Dvorek" (Goldhof) k Omicícm. Omlouvám se. Příště se dostáváme na toku Bobravy k Radostickému mlýnu.